Včelařská konference

Taky bych řekl, že když včelař spálí a desinfikuje, má tak do týdne hotovo a klid a jen tuším čeká, až po nějaké předepsané době si na stejné místo může pořídit nová včelstva a nové vybavení.
Zatímco při přemetání pracuje , prohlíží, průběžně desinfikuje pomůcky a likviduje zamořené věci rok, dva nebo tak nějak a dokud to neskončí, nemá jistotu, že to nebude muset nakonec stejně spálit všechno. A to je o hodně namáhavější a asi i dražší. Plus je problém okolních včelařů v ochranném pásmu.
Co se týká té genetické odolnosti, podle mne to není žádná jistota, spíš taky sázka do loterie. Zvláště dnes budou rozdíly v odolnosti jednotlivých včelstev velmi malinké a jemné, řekl bych od oka, že velmi snadno budou genetické rozdíly překryty náhodou. Třeba jestli do včelstva vletí jedna nakažená včela nebo deset nebo u jednoho včelař prohlídkou nebo se tam jinak dostane třeba desetinásobná nálož zárodků než do druhých, jedny včely budou mít méně pylu, druhé víc, v jedněch budou krmičky víc namáhány a vysilovány než v druhém atd, takže v jednom vznikne klinika a v druhém ne.
Já to vidím tak, že kdyby se včely bez kliniky nepálily a ošetřovaly, že by to trvalo hodně let a muselo by se to takhle dělat u tisícovek včelařů, než by z toho bylo něco hmatatelného, linie včel, která by byla dokazatelně více odolná.
Přesto by to mohlo mít smysl.